Poslední tři roky nastupoval proti Děčínu jako soupeř, když hájil barvy mosteckého klubu. Vzájemné zápasy popisuje Pavel Písařík jako těžké a nejvíce mu utkvěl v paměti říjnový duel, v němž Grizzly předvedli otočku z 1:4 na 8:5. V nadcházejícím ročníku si třicetiletý útočník zahraje toto regionální derby už v jiném dresu, Lva na hrudi vymění za Medvěda. Produktivní forvard v prvním rozhovoru objasnil, jak došlo na přesun do děčínského kádru, prozradil cíle a také zavzpomínal na pět let strávených v zahraničí i na mistrovskou sezónu v Litvínově.

Pavle, vítej v Děčíně, jak se uskutečnil tvůj přesun k Medvědům?
Kontaktoval mě pan Havlíček, jestli bych měl zájem hrát v Děčíně, domluvili jsme se a teďka jsem hráč Děčína.

Předpokládám, že o tvé služby byl zájem i z jiných stran, co rozhodlo pro Děčín?
Rozhodlo asi to, že je to poměrně blízko domovu, takže to nějak zásadně neovlivní rodinu a práci, kterou mám.

Poslední tři roky jsi proti Děčínu nastupoval jako soupeř, jak se ti proti Medvědům hrálo?
Nebyly to jednoduché zápasy, obzvlášť v loňské sezóně, kdy se Děčínu hodně dařilo. Jsem rád, že teďka můžu hrát za Děčín, snad bude pokračovat ta fazóna z loňska a sezóna, která byla pro Medvědy úspěšná, se zopakuje.

Utkvěl ti nějaký konkrétní zápas v paměti?
Asi ten loňský, co se hrál v Mostě, jak Děčín otočil z 1:4 na 8:5.

Co děčínští fanoušci a domácí prostředí, jak jsi tohle vnímal?
Stadion v Děčíně znám dobře, odehrál jsem tam několik zápasů, fanoušky jsem vnímal a těším se na ně.

Znáš se s někým ze současného kádru?
Osobně asi úplně ne, ale ze zápasů některé hráče samozřejmě znám. Nechtěl bych teda na nikoho zapomenout, ale osobně myslím, že ne.

Co si od nové sezóny v Děčíně slibuješ?
Chtěl bych, aby se dařilo týmu, abychom makali a neměli se na ledě za co stydět. Doufám, že budeme vyhrávat zápasy, že se bude fanouškům náš hokej líbit, že si ho budeme společně užívat a sezóna bude úspěšná.

Pojďme ještě k tvé minulosti, celkem pět sezón jsi strávil v zahraničí, konkrétně ve Francii, Německu a Maďarsku, jaké to byly roky?
Za ty roky, ve kterých jsem si mohl vyzkoušet, jaké je to hrát hokej a žít v jiné zemi, jsem opravdu rád. Bylo to super.

Kde se ti po hokejové stránce líbilo nejvíc?
V každé té zemi je hokej a nátura jiná, ale nejlepší to bylo asi v Německu, tam mi to sedělo jak hokejově, tak i životně nejvíce. Takže na to rád vzpomínám.

Několik zápasů jsi odehrál i v Litvínově, nejvíce v té mistrovské sezóně, jaké vzpomínky ti na tuhle dobu vyskočí?
Super vzpomínky, hlavně na závěr sezóny. Nejvíc si vybavím oslavy fanoušků a jejich radost i radost hráčů a lidí okolo klubu z toho, že Litvínov poprvé v historii vyhrál titul. A to je asi to, co mi nejvíc utkvělo v paměti.

Děkujeme za rozhovor