O víkendu 30. - 31. 3. 2019 se na děčínském zimní stadionu konal nejstarší hokejový turnaj v  České republice a jeden z  nejstarších hokejových turnajů mládeže v  Evropě. Turnaj 4. tříd nazvaný O Čokoládový puk. Letos jej hráli hráči ročníku narození 2009.

 

V  Děčíně se sešlo celkem 7 družstev a turnaj se hrál systémem každý s  každým, kdy každá třetina byla brána jako samostatné utkání a po konci každého utkání ještě následovala dovednostní soutěž v  nájezdech, jejichž výsledek se také započítával do konečné tabulky turnaje. Z  toho bylo jasné, že vyhrát takový turnaj může mužstvo, které bude aktuálně dosahovat nejvyšší kvality a přikloní se k  němu i trocha toho sportovního štěstí.

 

Pro děčínský tým to jako každoročně byla výzva výzev na závěr sezony, protože poslední vítězství domácího celku v  tomto turnaji se datovalo roku 1986 a to už je velká řada let.

V  sobotu měl Děčín na programu 4 utkání. Jako první naskočil proti tradičnímu rivalovi z  České Lípy. První třetina byla v  režii domácích, kdy soupeře téměř nepustili ke slovu. Druhá třetina však hovořila pro hostující borce z  České Lípy a třetí třetinu opět zvládl domácí celek. V  samostatných nájezdech museli rozhodnout 4 série, kdy na konci byl šťastnější domácí celek. Po prvním utkání jsme brali 5 bodů a Česká Lípa za výhru v  jedné třetině body 2.

 

Druhým soupeřem pro děčínské hráče byl celek Poruby. V  tomto utkání si Děčín pozvedl své statistiky v  produktivitě a bral z  utkání všech 7 bodů za 3 výhry v  třetinách a zvládnuté nájezdy.

 

Ve třetím utkání jsme se postavili proti soupeři, který již patří do skupiny těch tradičních. Jak řekl můj kolega – rtuťovitému Jablonci n/N. Souboje mezi těmito týmy i ve druhé lize dospělých mají ten správný hokejový říz, a tak se mělo oko fanouška na co těšit i u našich dětí. První třetinu jsme zvládli. Ve druhé se nám nepodařilo udržet na uzdě jablonecké střelce, a tak ji bral na svou stranu hostující tým. Jako by naši svěřenci dostali pomyslnou „facku“ a ve třetí třetině opět po svědomitém výkonu od brankáře až po posledního hráče podali výkon, který zajistil vítězství. V  nájezdech jsme opět uspěli a brali tak z  tohoto vyrovnaného utkání celkem 5 bodů a Jablonec n/N body 2.

 

V  posledním utkání dnešního dne, nutno říci v  čase, kdy se již děti tohoto věku spíše připravují na odpočinek jsme nastoupili proti kamarádům, avšak na 60 minut soupeři z  Nového Jičína. Opět celku, se kterým jsme vždy na turnajích sváděli bitvy o každou píď ledu. Celku, který patří v  dané kategorii k  top celkům v  ČR. První třetina byla bez branek, jako by měli utkání dominovat brankáři na obou stranách kluziště. Oba celky tedy braly bod. Ve druhé třetině se povedlo domácím několika akcemi, jak z  učebnice hokeje překonat obranu Nového Jičína a zvítězit. Třetí třetina opět přinesla fyzicky náročnou hru, kdy se oba celky rozešly smírně 1:1 a tak bral opět každý bod do tabulky. Trestná střílení opět ovládl HC Děčín a mohl si tak připsat z  tohoto utkání do tabulky dalších 5 bodů.

 

V  neděli nás čekala 2 utkání s  pozdějším srazem, a tak bylo možné dospat včerejší „prodlouženou“. Co se však hned ráno urodilo na zimním stadionu a stojí za zmínku pro budoucí vývoj turnaje, bylo překvapení, kdy celek Poruby dokázal sebrat zatím famóznímu celku ze Šumperka jednu třetinu, a tak nevědomky pomoci něčemu, o čemž zatím nikdo neměl ani tušení. Avšak zpátky k  našim chlapcům a děvčatům.

 

Po příjezdu na zimní stadion začala příprava na utkání s  celkem Uničova – vítězem minulého ročníku tohoto turnaje. I tento ročník měl kvalitu a své soupeře v  utkáních trápil do posledních sekund.

 

V  první třetině jsme disciplinovaným výkonem Uničov přehráli a brali oba body. V  druhé třetině jsme si s  chutí zastříleli a třetinu ovládli poměrně jednoznačným způsobem. Avšak, jak to již ve sportu bývá, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Třetí třetina nezačala pro náš celek vůbec dobře a přišlo i pomyslné trápení v  koncovce. Minuta do konce a Děčín prohrával 1:2. Nebylo nač čekat. Všechno dopředu a dáme dva góly zněl jednoduchý pokyn trenéra, který však nebylo snadné splnit. Publikum řinčelo jak při utkání dospělých, zkrátka atmosféra hodná toho, co se na ledě dělo. Akce, střela, gól. Srovnáno na 2:2. Vzhledem k  tomu, že se hrálo na hrubý čas (nezastavoval se), nemohlo se moc dlouho oslavovat. Rychle na buly a pojďme to „urvat“. Jestliže publikum řinčelo, tak posledních 20 sekund se hala doslova otřásala v  základech. Buly, puk na našich holích, útok, zakončení a jako Robert Záruba ve Vídni v  roce 1996, tak celý zimák propukl v  nefalšovanou a obrovskou radost s  křikem goooooool. V  posledních 5 sekundách se podařilo domácím hráčům strhnout výsledek třetiny na svou stranu. Následné nájezdy byly již jen třešinkou na pomyslném dortu tohoto měření sil. Děčín tak bral z  tohoto dramatického utkání plný počet 7 bodů. Někdo mi zpětně říkal, že tohle byla klika jako od blázince a že tohle se už nikdy nestane. Měl pravdu jen z  poloviny, tohle už se vážně nikdy nestane, protože čas člověk nezastaví, ale klika? Né, to jen ta všemocná dětská touha a chtíč dojít až na vrchol, ta síla, kterou v  sobě objevíte 1, 2x za život.

 

Před posledním utkáním hovořila tabulka turnaje jasně. No jasně, hovořila tak, jak si nikdo z  přítomných na začátku turnaje asi nepředstavoval. Možná přál, ale nepředstavoval. Když se podaří sebrat Šumperku v  posledním utkání 6 bodů ze 7 možných – velmi smělý plán, pak se tu dnes odehraje něco, na co Děčín jako město, čeká již 33 let. Vyhraje tento turnaj.

 

Co bychom to byli za sportovce, kdybychom se o to alespoň nepokusili. I s  vědomím, že to prostě nemusí vyjít. Nikdo z  nás by asi nedokázal žít s  pocitem, že takovou šanci nechal „jen tak ležet“.

 

Nálada v  kabině byla dobrá. Děcka se bavila zpěvem do mikrofonu. Na pořadu dne byla děčínská hokejová hymna, ve které zaznívá: „Ten kotel náš, je jako lavina, už začal řvát, zápas se začíná, gólman je Bůh, všichni ho chráníme, ostrejma nabijem, pak tvrdě pálíme. Stejně to projedeš, tak netvař se tak vztekle, všichni Tě vítáme, v  tom děčínským pekle. Fanoušků řev, husina na zádech, naplno jdem, náhle se zrychlí dech, neznáme strach, naplno zaberem, soupeře rozbijem jediným úderem…“. Slova, která byla předzvěstí a obrazem toho, co se mělo za pár okamžiků v  hale a přímo na ledě odehrát.

 

Upřímně jsem v  hledišti tolik fanoušků malých hokejistů snad nikdy neviděl. Každý z  nich si ale uvědomoval, že se tady může za zhruba 60 minut psát historie děčínského hokeje a bylo by fajn, být u toho. Od první buly se soupeřem ze Šumperka, kterému je však nutností a slušností za jeho výkony po celou dobu turnaje vyseknout poklonu, protože všichni hráči tohoto celku měli bruslení, vedení kotouče, střelu, herní myšlení, zkrátka komplexně vše, co dnešní malý hokejista potřebuje.

 

Naši však do utkání vlétli jako uragán a konzistentním výkonem dělali postupně krok za krokem. Těžko k  tomuto utkání něco více psát, protože kdo nebyl, nepochopí a kdo byl, ten by jisto jistě při čtení těchto řádků rád něco doplnil. Proto shrnu toto utkání větou trenéra celku Šumperka: „Vy jste nás přejeli, jak zamrzlej rybník“. Tato slova hovoří za vše. 

Po výhrách ve všech 3 třetinách, a dokonce výhrou v  nájezdech jsme z  utkání brali 7 bodů ze 7 a to, co se dělo v  hale po posledním nájezdu bralo dech, vhánělo slzy do očí, smích do tváře, a hlavně tisklo hřejivý pocit v  srdci, že to tenhle ročník, po mnoha předchozích úspěších na venkovních turnajích pro Děčín jako město dokázal a opět mu minimálně na rok po dlouhé odmlce 33 let vrátil hrdost a titul vítěze nejstaršího turnaje v  ČR, turnaje O Čokoládový puk.

 

Ceny předali novým šampiónům někdejší hráči a trenér, kteří před 33 lety naposledy vyhráli tento turnaj. Byli jimi Václav Šolc ml., Filip Hejzlar, trenér Vladimír Kouřil, Tomáš Kouřil, Jaroslav Klouček a Miroslav Seiler. U předání asistoval i náměstek primátora pro ekonomiku, finance a majetek Ing. Jiří Anděl, Csc..

 

Sestava HC Děčín: Veronika Ortová, Amálie Baumová (brankářky), Radek Böhme, Jan Domes, Veronika Hošková, Roman Hynčica, Bruno Jednorowicz, Kevin Kváš, Martin Michálek, Adam Pacovský, Tadeáš Petr, Alžběta Plachá, Vojtěch Řezníček, Stanislav Sanejstr, Kryštof Seifert, Adam Svoboda, Šimon Šejc, Matěj Šváb, Milan Tenkrát, Jonáš Vaníček, Matyáš Vičan.

 

Trenérský tým: Lukáš Hercog, Ondřej Michálek, Lukáš Vaníček, Vít Železný.

 

Všem hráčům a trenérům děkujeme za vzornou reprezentaci klubu, města a všem rodičům za dech beroucí podporu po celou dobu turnaje.