V konkurenci italských družstev a jihlavské Dukly dokázali děčínští třeťáci a čtvrťáci vydolovat v italském Val di Zoldo maximum. Získané zlaté a bronzové medaile byly krásnou tečkou za velmi povedeným turnajem. Jeho hodnocení, veškeré poznatky i to, co tento úspěch ukazuje o týmu, poskytl v rozhovoru hlavní trenér 3. a 4. třídy Daniel Volráb.

Máte za sebou turnajové vystoupení v italském Val di Zoldo, jak vznikla možnost jet do Itálie a jaký turnaj vás tam čekal?
Měli jsme nabídku, že si můžeme zahrát v Itálii turnaj Winter Classic, což byl třídenní turnaj, který se odehrál pod širým nebem. Měli jsme zaručeno, že odehrajeme 11 zápasů. Celkový pocit z Itálie je suprový, máme jenom pozitivní reakce od rodičů i dětí. Musím říct, že nám všechno vyšlo, počasí, cesta tam i zpátky a zanechalo to v nás skvělý dojem. Chtěli bychom na tento ročník navázat i v příštích letech, aby se turnaj ve Val di Zoldo stal jakousi tradicí pro naší 3. a 4. třídu.

Jaké to bylo hrát celou dobu venku, a ještě v tak pěkném prostředí?
Ze začátku, než se hráči rozkoukali, tak to pro ně byl nezvyk. Byla tam úžasná scenérie, vypadalo to tam přesně, jak na fotkách. Jen pro představu, hráli jsme na ledové ploše a všude kolem nás byly Alpy. Prostě nádhera. Co se týče toho, že jsme hráli venku, tak většina dětí zná venkovní hřiště z Povrlů, kam občas jezdíme trénovat nebo si zahrát přátelák s domácím výběrem. Takže zas tak úplně nový to pro nás nebylo. Samozřejmě podmínky tam jsou trošku jiný než u nás. Když se hrálo třeba po páté hodině večerní pod umělým osvětlením a hráli jsme tři hodiny v kuse, tak dětem zamrzalo pití ve flaškách. Ale myslím si, že jsme se s tím poprali dobře, byli jsme na to připraveni i co se týče teplejšího oblečení a zas takový problém to nebyl.

Kde jste bydleli a jak daleko jste to měli na led?
Bydleli jsme na faře. Bylo to trošku divočejší, jelikož jsme měli pokoje po osmi až deseti, ale ve finále to nikomu nevadilo, protože jsme tam byli kvůli hokeji. Jelikož jsme bydleli ve vedlejší vesnici, tak jsme dojížděli k zápasům asi pět minut autem.

Měli jste nějaký volný čas na jiné mimohokejové aktivity?
V podstatě jsme žádný volný čas neměli. Přijeli jsme v pátek ráno, to nás ubytovali a po vybalení jsme šli hned na oběd, kam nás pozval prezident klubu. Po obědě jsme zase jeli na ubytování, kde se doladili ještě nějaké věci ohledně programu turnaje a v podvečer jsme už nastoupili k zápasům. Druhý den jsme hráli od 10 hodin a s nějakými minimálními hodinovými přestávkami jsme hráli až do sedmi večer. V neděli jsme dohráli skupinu a pak se hrálo o umístění, takže toho volného času moc nebylo, což byla škoda. Někteří rodiče tam pak pár dní ještě zůstávali, protože ve Val di Zoldo je lyžařské středisko. Říkali, že to bylo nádherný. Takže přemýšlíme, že příští rok bychom mohli turnaj propojit třeba s lyžováním. Byla tam s námi i Dukla Jihlava, která na turnaj jezdí už několik let a oni to tak mají, že si ubytování prodlouží o dva, tři dny, aby si mohli zalyžovat.

Na turnaji se představily dva děčínské týmy, jak jste volili skladbu obou družstev?
Měli jsme dva ročníky, 2014 a 2015. Snažili jsme se po dohodě všech trenérů vytvořit dva vyrovnané týmy. Že byly vyrovnané, se ukázalo v konečné tabulce základních skupin, ve kterých byl mezi námi rozdíl pouhého jednoho bodu.

Bílý tým získal bronzové medaile v zápase, ve kterém prohrával už 1:4, ale nic nevzdal, dokázal vyrovnat, a nakonec slavil v nájezdech. Co tohle o hráčích a týmu ukazuje?
Myslím si, že tohle byl obraz celého turnaje. Ačkoliv jsme byli rozděleni na dva týmy, tak od začátku jsme říkali, že jsme přijeli jako jeden celek, jako HC Děčín. A zrovna tohle bylo na dětech vidět, navzájem si fandily. Když bílý tým obracel z 1:4, tak na něm byla vidět obrovská chuť po vítězství. Každé střídání se hráči snažili dát gól a dali do toho maximum, což bylo pro nás trenéry krásný. A ještě hezčí bylo to, že za to byli odměněni, vyrovnali jsme na 4:4 a v nájezdech jsme výsledek překlopili na svou stranu. Ukázalo to charakter celého týmu, za což jsem neskutečně rád.

Ve finále modrý tým porazil jihlavskou Duklu…
Ve skupině jsme s nimi oba poločasy prohráli, takže jsme věděli, proti komu nastoupíme. V zápase se ukázal charakter i druhého týmu, který hrál zodpovědně hned od začátku. Asi po druhé minutě jsme začali Jihlavu přehrávat, přebruslovat a byli jsme odměněni góly. Pak převzal iniciativu soupeř a vyrovnal. V závěru jsme jako Jihlava nastřelili tyč, takže si myslím, že remíza byla spravedlivá. Nájezdy jsme začali skvěle, hned první nájezd chytil náš gólman a Pepa Málek náš první proměnil. Pro mě je to úžasná zkušenost a myslím si, že to bylo skvělý i pro děti. Hezký bylo i to, že bílý tým zůstal s námi na ledě, aby celou dobu fandil modrému a na konci všichni společně na sebe naskákali. Pro hráče je to skvělý zážitek, na který budou dlouho vzpomínat.

Předpokládám, že pro vás trenéry je skvělá odměna, když vidíte, že tým táhne za jeden provaz?
Je to tak, my se takto snažíme vychovávat hráče a neděláme mezi nimi rozdíly. Ve Val di Zoldo se to přesně ukázalo, hráči drželi pospolu, a to si myslím, že by mělo jít skrz celou mládeží. Kategorie jsou rozdělené podle věku, ale měli bychom táhnout za jeden provaz jako HC Děčín.

Co tyhle dvě medaile znamenají pro hráče?
Samozřejmě pro děti je to strašně krásný, mají medaili. Ale co se víc cení je to, že po návratu do Čech jsme hráli první soutěžní utkání, a na něm bylo vidět, že se náš herní projev změnil, a to k lepšímu. Jako trenér si víc cením toho, že pro hráče je to herní zkušenost než samotné vítězství. Samozřejmě výhra zahřeje, ale já jako trenér to beru tak, že hráči se i za ty tři dny posunuli zase o kousek dál.

Co vám trenérům tento turnaj ještě ukázal?
Nám to ukázalo, že naše práce má smysl. Pro nás trenéry je krásný, když vidíme, jak jdou děti za společným cílem a společně si fandí. Jak na střídačce vstanou a pochválí spoluhráče, když se mu povede akce nebo zákrok. Že se nesoustředí sami na sebe, ale na tým, a to je pro nás trenéry asi ta největší odměna.

Prozradíš, jaké další turnaje v dohledné době čekají, ať 3. a 4. třídu nebo ostatní mládežnické kategorie?
Čtvrtou třídu letos čeká ještě turnaj O čokoládový puk, třeťáky zase turnaje po Čechách. Kategorie mladších a starších žáků by měla jet také do Itálie. Můžu ještě něco dodat?

Ano, samozřejmě…
Chtěl bych poděkovat našim partnerům – ProLoad CZ, ARMEX, ADF Spedition Tisá s.r.o. a HC Děčín (výtěžek ze zápasu legend). Bez nich by to nešlo a na tak krásný turnaj v Itálii bychom se nedostali. Moc si toho vážíme a děkujeme!

Děkujeme za rozhovor