„DVA BODY JSOU URČITĚ CENNÉ,“ KONSTATUJE JAN KALTENBÖCK
14. 10. 2022 Rozhovor s Janem KaltenböckemDva body do tabulky si po středečním utkání připsali hráči Děčína. V prodloužení se vše schylovalo k nájezdům, které ovšem Medvědi odmítli a rozhodli o své výhře necelou půlminutu před sirénou. Do zápasu nastoupila i stálice děčínské kabiny Jan Kaltenböck, který v klubu působí nepřetržitě od ročníku 2010/11. Nynější sezóna je pro něj 17. ve 2. lize, ve které má dosud odehráno přes 550 zápasů.
Včerejší utkání nabídlo útočný hokej na obou stranách. Čekali jste takový zápas?
Čekali jsme hlavně, že z naší strany to bude trošku lepší. Řisuty jsou sice poslední, ale dopředu hrály dobře. Dva body jsou určitě cenné. Před zápasem jsme sice chtěli všechny tři, ale podle vývoje ty dva rádi bereme.
Aktivní úvod vám přinesl vedení, nicméně ten gól nakopl spíše soupeře. Čím si to vysvětluješ?
Přesně tak, mysleli jsme si, že když dáme první gól, tak to půjde samo a nějaký ještě přidáme, ale oni hráli prostě dobře.
Ve třetí třetině sáhli trenéři do sestavy a došlo k několika změnám. Pomohlo vám to k vyrovnání?
Jo, trošku změnili sestavu, maličko to proházeli a pak se hrálo na dvanáct třináct lidí. Kluci se sice dostanou do tempa, ale stojí to síly.
Zápas dospěl do prodloužení, kde jste měli možnost rozhodnout v přesilovce, ale nepovedlo se. Připravovali jste se pak už na nájezdy?
My jsme furt doufali, že v prodloužení vyhrajeme. Určili se jenom dva obránci a zbytek útočníků, takže se chtělo jít na vítězství a rozhodnout to. Řisuty mají dost šikovné hráče, tudíž jsme nájezdy moc nechtěli. Ptal jsem se Lukáše Lavingera, jestli si je chce dát a říkal, že ne (smích).
Co si vůbec říkal na jeho výkon?
Ten byl famózní. Už od Příbrami mu to jde skvěle, nic z něj nepadá a hodně se na něj můžeme spolehnout. Jeho tam nemít, tak by výsledek dopadl jinak.
V sobotu dorazí na děčínský led Kobra Praha, která je sousedem v tabulce. Jaký čekáš zápas?
Kobru jsme v naší skupině dlouho neměli, takže přesně nevím, co teď mají za hráče. U nich je malé hřiště, tak by nám to naše větší mohlo vyhovovat. Věřím, že fanoušci dorazí v co největším počtu, protože domácí tým to vždycky povzbudí a budeme rádi, když jich přijde ještě víc než minule.
Pro tebe je tato sezóna už sedmnáctou ve 2. lize, kde máš odehráno přes 550 zápasů. Jak na toto obdivuhodné číslo pohlížíš?
Těch sezón je hodně. Já se ještě necítím úplně starý, ale samozřejmě tým potřebuje občas omladit, takže někdy můj konec určitě přijde. Už letos to vypadalo, že bych nemusel hrát, ale pak jsme se domluvili, že když bude potřeba, tak vypomůžu. Ze začátku hráli spíš mladší kluci, ale teď jsou nějaká zranění, a proto jsem do toho naskočil. Uvidíme na kolik zápasů mě trenéři využijí, ale nyní jsem rád, že hraji.
Většinu zápasů si odehrál v děčínském dresu, ve kterém působíš už od roku 2010. Jak jsi zde za ty roky spokojený?
Tým bych určitě neměnil a Děčín je pro mě jako mateřský klub, jelikož jsem tu tak dlouho. Rodina už si přála delší dobu, abych skončil, ale mě to furt nějak naplňuje a jsem zde spokojený.
Ty si strávil dvě sezóny také v Rakousku. Jak na ty roky vzpomínáš?
To jsem po juniorce nakukoval do Áčka, ale v Ústí nebyl prostor. Jelikož mám i rakouské občanství, tak jsem toho využil a dvě sezóny v Rakousku odehrál. Byl jsem však mladý, tak mě to táhlo domů. Teď s odstupem času vím, že bych tam vydržel déle. Salzburg je výborný klub a mají známou akademii. Byl jsem tam jako jediný Čech, telefony nebyly, takže mě to donutilo se osamostatnit.
Lákalo tě se tam někdy vrátit?
Ano, chtěl jsem se vrátit už i s rodinou, když by manželka nemusela do práce, ale nechtěli. Nabídky jsem měl, jenže rodina dostala přednost.