Medvědi mohli slavit druhou výhru v přípravě. Na domácím ledě porazili Benátky 3:2 a vrátili jim tak porážku z minulého týdne. Jednou z ústředních postav Děčína byl Lukáš Lavinger. Dvaatřicetiletý brankář se v bráně nenudil a předvedl několik skvělých zákroků. Nejdůležitější si schoval na konec zápasu, když v tváří tvář vychytal hostujícího hráče. Celkem na něj letělo 30 střel.


Lukáši, v odvetě jsme porazili Benátky. Jaký to byl z tvého pohledu zápas?
Z mého pohledu jsme hráli hodně dobře a zlepšili se oproti předchozím přípravným zápasům. Líbilo se mi, že jsme hráli aktivně a měli rozhodně víc ze hry. Kdybychom nepolevili, výsledek mohl být jednoznačnější. Šancí bylo dost a je jen škoda, že jsme je nevyužili. Nemusel být tak dramatický závěr.

V prvních dvou třetinách jsme měli vždy aktivní nástup. Navíc soupeři dělalo problém časté napadání v jeho obranném pásmu. Bylo záměrem hrát tímto způsobem?
Trenér po nás chtěl, abychom hráli aktivně. Hrálo se doma a chtěli jsme si vyzkoušet do mistráku aktivní přístup. Bylo vidět, že to neslo svoje ovoce. Takže to byla určitě jedna z věcí, která byla jiná oproti předchozím zápasům.

Na druhou stranu, ty ses v brance nenudil a šlo na tebe 30 střel. Jak ses v zápase cítil?
Vzhledem k tomu, že bylo na zimáku vlhko, tak to bylo náročnější na dech. Ale jinak se mi chytalo dobře a dostal jsem se do tempa. Předchozí zápas s Chomutovem byl hodně slabý, protože jsem si v podstatě nesáhnul na puk a jenom je lovil z brány. Včera to byl úplně jiný zápas. Tím, že kluci hráli často aktivně, tak ten zápas byl pro mě pohodovější. Ale nenudil jsem se.

Vzpomeneš si, který zákrok v zápase byl pro tebe nejtěžší?
Nevím, jestli úplně nejtěžší, ale nejdůležitější byl ten na konci, kdy hráč dostal přihrávku mezi kruhy a mohl si vybrat kam střílet. Puk jsem chytil lapačkou a ramenem. Takže to byl určitě nejdůležitější zákrok, protože mohlo být v poslední minutě vyrovnáno. Nevím tedy, jestli by se v rámci přípravy pokračovalo v prodloužení, ale kdyby to byl mistrák, tak bychom zbytečně ztratili body.

V zápase došlo i na zvláštní situace, kdy tvůj protějšek na druhé straně hřiště třikrát posunul při zákroku svou branku. Jednou za to dostal i trest. Nebavili jste se o tom?
V šatně jsme se o tom se Skokym (Ondřej Skokan) bavili a říkal jsem mu, že se Sejpiče (Martin Sejpal) na to musím zeptat. Ale při podávání rukou jsem na to zapomněl. Přišlo mi, že to bylo úmyslný a asi umí branku nějak jednoduše vysadit. I když mám podle mě asi o 20 kilo víc než on, tak tohle nedokážu.

Do týmu přišly nové tváře. Jak zatím vnímáš souhru týmu?
Nebyl jsem na všech utkáních, ale vzhledem k tomu, co jsem viděl, tak tento zápas byl diametrálně jiný než ty ostatní. Je vidět, že si hráči na sebe zvykají a jde to správným směrem. Takhle je to vždycky, když přijdou noví hráči. Každý se musí naučit s tím druhým vycházet a zvyknout si na sebe. Myslím si, že po těch odehraných zápasech si to dobře sedá.

Vraťme se ještě ke konci loňské sezóny, kterou si nemohl dochytat kvůli zranění. Jsi už stoprocentně v pořádku?
Momentálně už jo. Při suché přípravě, ale ještě i potom na ledě, bylo koleno stále cítit. Po týdnu nebo 14 dnech naštěstí koleno necítím ani už večer. Dneska po zápase je to úplně v pohodě.


Děkujeme za rozhovor!