Trenér Vladimír Kýhos hovořil o posledním zápase v Hronově, kde děčínští hokejisté padli 3:10. Také zhodnotil odehranou sezónu a poděkoval fanouškům za podporu.

Pane trenére, sezónu jsme zakončili na ledě Hronova. Kde hledat hlavní důvody vysoké porážky?
Myslím, že jsme dvě třetiny hráli vyrovnaný zápas. V té třetí nám zkrátka odešly síly a byli jsme nedůrazní. Některé góly padly ze střel, které gólman vůbec neviděl, protože před bránou clonili hráči. Z toho nám dali asi čtyři branky. Dá se říct, že soupeř měl v těch situacích kliku, ale takto se hraje hokej. V sestavě, v jaké se do Hronova jelo, jsme neočekávali, že budeme bodovat. Kluci, kteří hrají ve Varnsdorfu, alespoň viděli a poznali, jaký je rozdíl mezi druhou ligou a krajským přeborem. Bohužel rozloučení se sezónou pro nás nebylo vůbec příjemné. Navíc s námi jeli fanoušci, kteří mohli mít radost z prvních třetin, ale ten konec nebyl moc důstojný.

Poslední zápas je za námi, jak byste zhodnotil celou sezónu?
Určitě ne pozitivně, ale jsme rádi, že se nám povedlo zachránit Děčín. Při mém příchodu do klubu to vypadalo, že hráči, co tu jsou, mají určité předpoklady. Samozřejmě i v takové sestavě se nám povedlo nějaký body udělat, ale moc toho nebylo. Účast na trénincích byla mizerná, a to se na hráčích promítne. Všechny mančafty, které jsou nad námi, to mají postavené na poloprofesionální úrovni. Taky chodí do práce, ale jejich trenéři mi říkali, že mají plnou účast na tréninku. Málokdy se jim stane, že by někdo kvůli práci nedorazil, což se u nás říct nedá. My jsme bojovali s tím, že se nás sešlo 12 a to nemůžete nic natrénovat. Navíc někteří kluci, co hrají za Děčín, tak studují vysokou školu a zároveň hrají za UJEP. To se odráží v účasti na trénincích. Měli by si rozmyslet, zda chtějí hrát hokej nebo studovat. Až na pár výjimek mě překvapilo, že za tu dobu, co jsem v Děčíně, se vůbec neprojevil žádný progres třeba v nahrávkách nebo ve zpracování nahrávek. To znamená, že jsme něco natrénovali a u hráčů nebylo vidět zlepšení. To si myslím, že je velký problém pro Děčín, jestli neseženou nějaké hráče. Bohužel v juniorech není taková kvalita. Ti hokejisté jsou mladí a kvalitativně by měli velké problémy se začlenit do áčka.

Co bylo hlavním klíčem záchrany Děčína?
Hlavně nám pomohli hráči z Chomutova. Ať už to byli ti starší, kteří přišli kolem Vánoc nebo kluci z juniorky, kteří k nám jezdili v závěru. Měli velký podíl na tom, že jsme se zachránili. Samozřejmě i hráči z Děčína, na kterých se to dalo postavit, jako je Dan Volráb, Pavel Zajan, Tomáš Faigl nebo Jakub Loukota. Ti ostatní střídali výkony nahoru a dolu. Když přijeli hráči z Chomutova, tak jsme postavili dvě dobrý lajny a ta třetí měla za úkol bojovat a umlátit to tak, aby neinkasovala. Musím vyzdvihnout také Lávu (Lukáš Lavinger) a potažmo i Skokyho (Ondřej Skokan), který za něj kvůli zranění zaskočil. Mile mě překvapil svými výkony.

Převažuje hlavně radost a úleva z toho, že jsme zůstali ve druhé lize nebo jste spíše zklamaný, že Děčín musel bojovat o záchranu?
U mě převažuje hlavně radost, protože jsem byl u týmu pomalu každý den a viděl, jak na tom mužstvo je. Měli jsme velké problémy s Bílinou. Pět ze šesti utkání nad námi vyhrála a díky tomu se na nás bodově dotahovala. Hodně mě zklamalo vedení Slovanu Ústí nad Labem, protože většina stěžejních hráčů, kteří by nám pomohli, bohužel nehráli u nás, ale v Bílině. Nevím tedy, jak si představují spolupráci mezi Ústím a Děčínem.

Dají se najít v sezóně i nějaká pozitiva?
Pozitivní na tom všem je, že lidi na nás nezanevřeli a chodili na zimák fandit, i přes výsledky, které byly. Určitě nám dost pomohli. Nakonec to bylo vidět i při posledním zápase, když chtěli jet s námi do Hronova a rozloučit se se sezónou. Vzali jsme je sebou autobusem, i když to většinou neděláme, ale bylo jich asi 10, takže nebyl problém. Tímto bych jim chtěl poděkovat za podporu a věřím, že v příští sezóně jim mužstvo udělá daleko větší radost než letos.

Děčín má po sezóně. Co Vás teď čeká?
V pátek máme sraz, takové rozloučení se sezónou, s mančaftem a s vedením. A pak uvidíme, ještě jsme se o budoucích věcech nebavili.

Děkujeme za rozhovor