Děčín si splnil sen
14. 12. 2018 4. třída první v MaďarskuMinulý víkend se vydali hráči 4. třídy HC Děčín na největší Evropský turnaj v dané kategorii do maďarského Dunaújvárose, kde byli zařazeni po boku dalších 19 celků do turnaje Santa Claus Cup nejvyšší výkonnostní kategorie AAA. Na tento turnaj měl pořadatel přihlášky od více než 50 klubů a tak měl z čeho vybírat, což v průběhu turnaje bylo znát.
Všechny přípravy na tento svátek dětského hokeje proběhly bez problémů, dokonce i cesta nepřinesla žádná překvapení. Vzhledem k tomu, že již tento ročník odehrál v předchozích letech v Dunaújvárosi několik turnajů, nepřijížděli jsme tak do cizího prostředí, což také všem pomohlo v rychlé aklimatizaci před turnajem.
Za 3 dny jsme měli odehrát 10 utkání v čase 2x 18 minut. V pátek jsme odehráli 4 utkání v základní skupině, kde umístění ve skupině následně rozhodovalo o tom, o jaké příčky bude mužstvo bojovat v sobotu a neděli. První 2 postupovali do bojů o 1. – 8. místo, další dva postupoval do bojů o 9. – 16. místo a poslední ze skupiny pokračoval do bojů o 17. – 20. místo.
V prvním utkání nás čekal celek v Maďarsku velkého jména – FTC (Ferencvaros) Budapešť. Nadšení a elán, kterým jsme do utkání vlétli, překvapil nejen soupeře, ale i nás - trenéry a možná i rodiče v ochozech, kterých s námi přicestovalo celkem 19, a po celou dobu turnaje vytvářeli v ochozech místního zimního stadionu výkony minimálně srovnatelné s těmi, které jsme viděli na ledě. Čas plynul a do branky soupeře se sypala jedna branka za druhou. Celkové skóre se zastavilo na čísle 18:2. Vstup do turnaje jsme zvládli a už se připravovali na druhé utkání.
V tom jsme nastoupili proti maďarskému menšímu rodinnému klubu Sportországi Capák, ve kterém bylo o vítězi rozhodnuto od první minuty. Jen byla otázka, kde se zastaví počitadlo skóre. Toto utkání nám trenérům přineslo zajímavý poznatek, který by se dal popsat slovy: „Donuť nažranou lvici lovit.“ S narůstajícím skóre se ve hře začali objevovat kombinace a kreativní prvky, které kolikrát ani na tréninku nejsou vidět. Chlapci a děvčata si toto utkání užili, avšak stále zůstala zachována sportovní pokora k soupeři. Celkové skóre 24:0 mluví za vše.
Třetí utkání již byla jiná káva. Slovenský klub HK Levice, který byl jako noc a den. K našemu štěstí byl v utkání s námi jako den a dlouho nás trápil nepříjemným pohybem, výpady do nezajištěné obrany a „tvrdou“ hrou u mantinelů. Takové utkání jsme potřebovali, protože v dalších utkáních turnaje byl předpoklad, že nás už jiná utkání čekat nebudou. Našim hráčům a brankářům se dařilo v kritických chvílích souboje „ustát“ a vytěžit z nich maximum pro budoucí utkání. Výhra 11:4 se však nerodila tak snadno, jak by mohlo skóre napovídat.
Poslední utkání pátečního dne jsme odehráli proti velkoklubu ze Slovenska – Dukle Trenčín. Dle vývoje skupiny jsme věděli několik důležitých informací. Již postupujeme do skupiny o 1. – 8. místo. Trenčín je asi nejméně příjemný celek ve skupině. A to hlavní, výsledek utkání s ním se nám bude počítat do finálové skupiny. Nálada v kabině byla lehce utlumená, přeci jen systém turnaje byl poměrně náročný a dal by se charakterizovat slovy: „Lepší zůstanou!“ Avšak i Trenčín měl podmínky stejné a tak nebylo nač se vymlouvat. Od začátku utkání jsme na ledě pociťovali mírný chlad. Toť svěží vánek od pohybujících se hráčů, kdy oba celky předváděli zatím asi nejlepší hokej na probíhajícím turnaji. Po utkání jsem od organizátora slyšel pochvalná slova za předvedený výkon doplněná o větu: „Tak finále už máme za sebou.“ Ale nepředbíhejme. Skóre bylo dlouhou dobu velmi vyrovnané, šance střídala šanci, nikdo nechtěl nikomu nic dát zadarmo. Po několika „infarktech“ v hledišti a na střídačce jsme se po 36 minutách hry mohli radovat, jako bychom právě vyhráli nejdůležitější utkání sezony. Trenčín padl 8:4 a my postoupili do finálové skupiny o 1. – 8. místo bez ztráty kytičky.
Vzhledem k tomu, že jsme končili první den programem poměrně brzo, byl čas na procházku po městě, návštěvu vyhlídky na Dunaj a další krásy tohoto města. Druhý den již bylo na zimáku cítit to pomyslné chvění, kdy už jde vlastně o medaile v každém utkání. Před námi stála 4 utkání s nejlepšími celky z dalších 3 skupin. Bylo se nač těšit a začínal se plnit i smysl tohoto „výletu“ – zažívat utkání, kterých v ČR moc nemáme.
V prvním utkání sobotního programu jsme naskočili proti celku Vasas Budapest. Další soupeř nechvalně známý v maďarském terénu a i pro nás. Velcí chlapci, výborný pohyb, tvrdá hra, slušný brankář. To je drobná specifikace tohoto klubu. Naši hráči se dokázali tomuto pojetí hry přizpůsobit a nenechali se „zaskočit“ jako tomu bylo v případě jiných klání tohoto celku. Co však bylo pro nás nové, byl stav po první půli. Prohrávali jsme 2:3. Frustrace, zmar, slzy, konec světa. To vše se dalo vyčíst ve tvářích našich hráčů. Uklidnění situace, důraz v zakončení, vytažení hráčů soupeře na naší polovinu a následně rychlý přechod na jednu přihrávku k brance soupeře. Tak zněly rady o kratičké pauze mezi polovinami. Vstup do druhé třetiny jsme měli jednoznačně lepší a již z pojetí naší hry se čekalo jen na vstřelení vyrovnávací branky. K tomu zanedlouho došlo. Pak ještě 2 krát a celkově se tak zrodilo důležité vítězství 5:3 nad tímto nepříjemným soupeřem.
Druhé utkání nás zavedlo na steč s českým velkoklubem HC Oceláři Třinec. Paradoxní bylo, že jsme s těmito borci sdíleli společné prostory v kabině a tak bylo jasné, že po utkání bude v kabině radost i smutek, ovšem otázkou stále zůstávalo, na které straně. Co pro nás bylo malou výhodou, byl fakt, že Třinec chtěl hrát hokej, což nám vyhovovalo a tak utkání mohlo působit dojmem lehkosti a pohody. V průběhu utkání jsme si vypracovali slušný náskok, vedli jsme již 9:4, avšak v závěru jsme si vlastní liknavostí nechali zbytečně výsledek upravit soupeřem na konečných 9:7 pro HC Děčín.
I třetí utkání ve finálové skupině mělo zvláštní chuť. Čekal nás souboj s celkem HK Nový Jičín, kde jak rodiče, tak děti mají navázána mnohá přátelství a vždy je složité „přepnout“ hlavu do módu utkání a soupeř. To se nám tentokráte podařilo. Další ze skvělých utkání co do pohledu na hru. Bruslení, technika hole, parádní kombinace, jisté zákroky obou brankářů. To vše přineslo utkání s Novým Jičínem a troufám si tvrdit, že pro oko diváka se tento souboj vyrovnal včerejšímu utkání s Duklou Trenčín. Dlouhou dobu se oba celky střídali v držení otěží, kdy v závěru se našim borcům podařilo díky možná i náhodnému gólu zlomit vývoj na naší stranu, a tak jsme si do tabulky připsaly další 2 body za vítězství 8:6.
Poslední utkání tohoto dne se odehrálo až v pozdním, pro děti tohoto věku možná až lůžkovém čase 19:30 proti celku Hoba Bratislava. Hoba v minulosti již 3x tento největší turnaj vyhrála a pro nás trenéry byla nevyzpytatelným soupeřem. Dokázala jednoznačně porazit favorita a pak nesmyslně padnout s „průměrným“ celkem. To co tvořilo hru Hoby, byli dva excelentní bruslaři a střelci a samozřejmě výborně chytající brankář. Cesta k úspěchu byla jasná. Eliminovat aktivitu těchto dvou hráčů, kteří když měli čas, vypustili střelu jako lepší dorostenec, což se v této kategorii nevidí a současně být důrazní v zakončení. U tohoto utkání se projevila netaktičnost trenéra soupeřícího celku, kdy v podstatě od začátku začal sestavou míchat a tyto dva hráče téměř nesundal z ledu. V počátku dělali našemu celku oba potíže, ale postupem času s ubývajícím množstvím sil bylo jejich pokrytí snazší a snazší. I tak se ale jednalo o infarktové utkání, kde před poslední minutou bylo za stavu 5:5 proti našemu celku nařízeno trestné střílení, které Hoba neproměnila a z protiútoku se podařilo skórovat našemu hráči. Z další buly jsme podnikly druhý výpad a zaznamenali další branku. A tak se zrodilo rozuzlení jinak velmi vyrovnaného utkání v poslední minutě a Děčané vyhráli 7:5.
Člověk by si řekl, že už bude hotovo, ale bohužel. Poslední den turnaje před námi stáli ještě celky Altis Námestovo, který stejně jako my zatím neměl žádnou prohru, ani remízu a tak bylo jasné, že si to společně rozdáme o 1. místo v turnaji. Druhým utkáním a současně posledním v turnaji byl celek Ružinov Bratislava. Bylo tedy potřeba jít brzy spát a připravit se tak na poslední den.
Poslední den turnaje by se dal nazvat dnem pravdy. 2 týmy, které v průběhu turnaje ještě nezaváhaly. Oba s vědomím, že tenhle zápas rozhodne o všem. Napětí a nervozita byly cítit na každém kroku zimáku. Do utkání s Altisem Námestovo jsme vstoupili výborným pohybem a týmovým pojetím hry. Soupeř také vynikal kvalitním pohybem, avšak individuálním pojetím hry. A to bylo rozhodující. Dokázali jsme jeho výpady do naší obrany pokrývat a z protiútoku kombinační hrou střílet branky. Jako nejvydařenější pasáž byl závěr první půle, kde se nám podařilo odskočit na rozdíl 4 branek, a všichni věřili, že tohle už by mohlo dopadnout. O poločase bylo třeba „rozjařené“ družstvo plné emocí uklidnit, což se trenérskému týmu podařilo a i do druhé půle jsme vstoupili s odhodláním a vervou dotáhnout tu pomyslnou „káru“ až do cíle. Během druhé půle jsme přidali další branky a skóre se zastavilo pro mnohé diváky na překvapivém skóre 10:3. Zazněl konec utkání a na zimáku propukl proud radosti, pláče a díků, protože každý si uvědomil, že teď už je hotovo.
V poslední utkání došlo k drobným úpravám sestavy a ani výkon nebyl tak přesvědčivý, jako v předchozích utkáních. S Ružinovem jsme prohráli na závěr turnaje 3:19, což však nemohlo nikomu z hráčů a trenérů vzít radost v srdci, protože cíl, se kterým jsme do Maďarska přijeli, byl již v minulém utkání splněn.
Poté již proběhla závěrečná ceremonie, předání medailí, putovního poháru a pokračování v oslavách. Odměnou nám všem bude vyvěšení vlajky se znakem klubu pod stropem haly v Dunaújvárosi během dětských turnajů, kde si každý bude moci přečíst, který že celek, ze severních Čech zanechal v roce 2018 nesmazatelnou stopu na tomto největším dětském turnaji v Evropě.
Poděkování za reprezentaci klubu, města a České Republiky patří těmto hráčům a trenérům:
Veronika Ortová, Amálie Baumová (brankářky), Jonáš Vaníček, Adam Pacovský, Kevin Kváš, Stanislav Sanejstr, Adam Svoboda, Roman Hynčica, Tadeáš Petr, Alžběta Plachá, Bruno Jednorowicz, Jan Domes, Jakub Šejc (hráči), Ondřej Michálek, Lukáš Vaníček, Vít Železný (trenéři).