1. Michale, poslední zápasy se týmu příliš nedaří, už se ale spoluhráči mohli těšit na Tvůj návrat po zranění. Co se Ti vlastně v utkání se Dvorem Králové přihodilo? Domnívám se, že jsi z něho odstoupil a už nedohrál.

V souboji mě jejich obránce narazil na mantinel a já spadl nějak na rameno a už jsem věděl, že něco je jinak a špatně.

2. Hned po tom, co ses vrátil do sestavy, jsi v utkání s Novou Pakou zapsal dva kanadské body za dvě asistence. Bylo těžké se po takřka dvou měsících vrátit zpět do druholigového kolotoče?

Určitě je to těžké se vrátit skoro po 2 měsících do zápasu. Trénink chybí, rozehranost chybí, člověk je takový neohrabaný a chybí taková jistota na puku. Jo ty body tak nějak ke mně patří a za ty roky se člověk vždy k něčemu přimotá.

3. I přes své zranění se stále držíš v popředí, co se kanadského bodování Děčína týče. Po devatenácti utkáních jsi zaznamenal 24 bodů (6+18) a jsi tak v závěsu za Pavlem Zajanem, Ondřejem Sýkorou a snajprem Zdeňkem Petrášem. Čím to je? Jsou mladší hráči hnacím motorem?

Neřekl bych, že by mladí měli být mým hnacím motorem. Spíš bych to viděl, že jsem vyrůstal v jiné, normální době a mám to prostě v sobě, že pořád chci a sám na sebe šiji bič. A ty body jsem sbíral celý život.???? Spíš mě baví, když se dostanu mladým soupeřům pod kůži a oni mi nakládají takové, že jsem starý a podobně a pro mě je pak krásný pocit, když jim odpovím nějakým gólem nebo nějaký gól připravím. To samozřejmě potom nemůžu nechat bez odezvy a dostane soupeř slovně naloženo. To je krásné na tom hokeji.

4. Řada hokejistů má před zápasy své rituály. Patříš mezi ně? A pokud ano, prozradíš fanouškům, jaký je ten Tvůj?

Rituály ani nemám, jen spíš, že se oblékám do výstroje ve stejném pořadí jak brusle, tak chrániče, spíš takový zvyk bych řekl.

5. Mimo hokeje se také věnuješ hokejbalu, v roce 2009 jsi dokonce s reprezentací získal zlatou medaili na domácím šampionátu, který se konal v Plzni. Jak na tento úspěch s odstupem času vzpomínáš?

Hokejbal hraji od dětství a strašně moc mě baví i do dneška a na domácí mistrovství světa určitě rád vzpomínám a vždy si projdu ty momenty, jako góly, atmosféru kolem toho. Byla to paráda se zlatou tečkou.

6. Nedá mi to se nevrátit ještě do dob, kdy jsi děčínské publikum bavil společně s Lukášem Zikou. Vaše akce mnohdy zvedaly diváky ze sedadel. Několikrát se Lukáš nechal přemluvit a naskočil po vánocích do zbytku sezóny. V soukromí jste velcí kamarádi, nezkoušel jsi ho ještě někdy přemlouvat?

Jo se Zikym to byla neskutečná jízda, hráli jsme poslepu, jak se říká já na bráchu, brácha na mě. V jednu chvíli asi nebyla lepší dvojice v lize, to jsme byli ještě mladí (smích). Už nějakou sezónu nazpět jsem ho nepřemlouval a spíš mu radil, ať jde do "důchodu" a užívá si, že už to není pro nás. Bral jsem to u něho spíš kvůli té vzdálenosti. Já sice pokračuji, ale já to mám blíž na dojíždění. Opravdu to není sranda po práci dojíždět takový kus cesty.

7. I bez kapely "Oliband", jak bylo vaše duo přezdíváno, stále brázdíš druholigové mantinely. Často před sezónou umístíš na svůj facebookový profil informaci o tom, že zase přišly hokejky a ještě pokračuješ. Bude tomu tak i před začátkem nové sezóny? Příznivci Děčína si určitě nedovedou představit, že brusle jednou pověsíš na pomyslný hřebík. Cítíš se ještě na další sezóny?

Jo kapela Oliband, ta hrála, to byly časy, málokdy se zadrhla, bylo na Oliband spolehnutí, to šlo samo. Musím zjistit, ale mám takový pocit, že jsem někde četl, že továrna, kde moje hokejky vyráběli, shořela (smích).

8. Co říkáš na suverénní Vrchlabí, pasuješ ho také do role největšího favorita na postup do Chance ligy, nebo myslíš, že je v rámci celé druhé ligy ještě jiný černý kůň soutěže?

Jednoznačně Vrchlabí postoupí, loni už to měli buď oni nebo Sokolov a letos jsou ještě silnější a nevím sice, jak vypadá Šumperk na Moravě, ale řekl bych, že to Vrchlabí letos zvládne. Mají to dobře poskládané, jediné co, tak aby neměli trošičku slabinu v brankovišti, ale jak obranu, tak útok mají silný.

9. V děčínské kabině, jak je takovou tradicí, je vždy skvělá parta. Výsledkem toho pak bývají někdy vtípky na adresy spoluhráčů. Jeden takový jsi předvedl v říjnu v zápase s Novou Pakou. Ze Štěpána Kuchynky byl najednou Kuchyňka. Jak se Ti povedlo přidat háček na dres spoluhráče, aniž by si toho všiml?

Úplně normálně, protože jsou typy lidí a hráčů, co přijdou do kabiny a nic si nekontrolují a jen se začnou oblékat a netuší, že by se jim mohlo něco stát. Tak jsem udělal izolačkou háček nad N. Nebo třeba teď proti Jablonci, znova Kuchna. Šel na rozbruslení a nevšiml si, že má vycvaknuté nože z bruslí a přišel na led a jak to mohlo dopadnout, praštil sebou o zem (smích). Tohle do té kabiny prostě patří a je to potřeba dělat, aby byla legrace a byli všichni ve střehu.

10. A přišla ze strany děčínské "devítky" nějaká odveta?

Žádná odezva nepřišla od Kuchny, protože já znám všechno a na mě si nepřijde (smích). Za ty roky jsem neustále ve střehu a ba naopak, mladí se musí mít na pozoru, když je "Kápo" v kabině.

11. Děčín je v tabulce stále na čtvrtém místě, ale soupeři za ním se začínají dotahovat. Chtělo by to nějakou vítěznou sérii, aby body zase přibývaly. A všichni samozřejmě věříme, že to přijde. Jak to vnímáte v kabině? Teď se sice nedaří, ale může se to zlomit a přijdou zase výhry. Jaká je v kabině nálada?

Samozřejmě ty výsledky a hru vnímáme a určitě to chceme zlomit a zlepšit, držíme tu čtvrtou pozici a chtěli bychom ji udržet. Musíme se zvednout a uhrát nějaký dobrý zápas, který nás nakopne do zbytku základní části.

12. Na závěr Ti chci popřát hodně štěstí v dalších bojích o druholigové body a hlavně, ať se vyhýbají zranění.

Děkuji Ti, Vendy, za přání.